|
|
Projekce presupozic v češtině
Veselý, Vojtěch ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Hajičová, Eva (oponent) ; Bílková, Jana (oponent)
Projekce presupozic v češtině Presupozici chápu současně jako implikaci a soubor požadavků, které věta klade na (pasivní) kontext, tj. na soubor realizovaných propozic a logicko-sémantických vztahů mezi nimi sdílený účastníky komunikace. Obsahem presupozice je informace, kterou mluvčí ztvárňuje jako předem danou, komunikantům známou. Presupozice je významově užší pojem než implikace: implikovaný je každý význam vyjádřený nepřímo, avšak ne každá implikace má povahu presupozice. Kontextově zapojené složky vyjadřují propozici, která je zahrnuta v aktivním kontextu, tj. v množině propozic, na něž jsou účastníci komunikace aktivně zaměřeni. Kontextová zapojenost je jedním ze spouštěčů presupozic: informace zahrnutá v aktivním kontextu je nutnou součástí kontextu pasivního (obráceně to pochopitelně neplatí). Aby primární (přímo vyjádřená) propozice věty mohla inkrementovat kontext sdílený účastníky komunikace, musejí být splněny všechny větné presupozice, které jsou v primární propozici sémanticky zahrnuty. Presupozice je splněna jedině tehdy, je-li propozice p, která je obsahem presupozice, součástí (pasivního) kontextu. Pokud kontext nezahrnuje p ani propozici, která je s p v rozporu, např. ňp (negaci p), lze jej akomodovat, tj. propozici p k němu přičlenit. Zahrnuje-li kontext propozici, která je s p...
|
|
|
Konstruktivismus ve vyučování českého jazyka na střední škole
Štěpáník, Stanislav ; Šmejkalová, Martina (vedoucí práce)
Práce zkoumá možnosti a limity implementace konstruktivistických prvků do vyučování českého jazyka. Zatímco v didaktice matematiky a přírodovědných předmětů je perspektiva konstruktivismu dynamicky rozvíjena, v lingvodidaktice je doposud oblastí neprobádanou. Na vybrané části syntaktického učiva (vztahy v souřadném souvětí) byla v reálném terénu dvou tříd střední školy experimentálně ověřována efektivita vymodelovaného konstruktivistického vyučovacího postupu v kontrastu s postupem tradičním, v našich školách obvyklým. Jelikož konstruktivistické vyučování navazuje na předchozí znalosti žáků, byly před realizací samotného experimentu na jednom vybraném subjektu zkoumány žákovské představy ve vytipované partii učiva; ty byly následně zohledněny při designování postupů v experimentální třídě. Je nezbytně nutné, aby ve vyučování českého jazyka byly využívány jazykové prekoncepty žáků, jejich přirozená jazyková kompetence a aby vyučování mělo na jazykové jevy sémanticko-funkční, resp. komunikační pohled. Výsledky výzkumu naznačují, že konstruktivistické prvky lze ve vyučování češtiny s úspěchem využít a jejich efektivita může být v některých ohledech vyšší, než je tomu u postupů tradičních. Problematika v této práci pouze nastíněná si v každém případě zasluhuje další extenzivní zkoumání. Powered by TCPDF...
|
|
|
Konstruktivismus ve vyučování českého jazyka na střední škole.
Štěpáník, Stanislav ; Šmejkalová, Martina (vedoucí práce) ; Slavík, Jan (oponent) ; Svobodová, Jana (oponent)
Práce zkoumá možnosti a limity implementace konstruktivistických prvků do vyučování českého jazyka. Zatímco v didaktice matematiky a přírodovědných předmětů je perspektiva konstruktivismu dynamicky rozvíjena, v lingvodidaktice je doposud oblastí neprobádanou. Na vybrané části syntaktického učiva (vztahy v souřadném souvětí) byla v reálném terénu dvou tříd střední školy experimentálně ověřována efektivita vymodelovaného konstruktivistického vyučovacího postupu v kontrastu s postupem tradičním, v našich školách obvyklým. Jelikož konstruktivistické vyučování navazuje na předchozí znalosti žáků, byly před realizací samotného experimentu na jednom vybraném subjektu zkoumány žákovské představy ve vytipované partii učiva; ty byly následně zohledněny při designování postupů v experimentální třídě. Je nezbytně nutné, aby ve vyučování českého jazyka byly využívány jazykové prekoncepty žáků, jejich přirozená jazyková kompetence a aby vyučování mělo na jazykové jevy sémanticko-funkční, resp. komunikační pohled. Výsledky výzkumu naznačují, že konstruktivistické prvky lze ve vyučování češtiny s úspěchem využít a jejich efektivita může být v některých ohledech vyšší, než je tomu u postupů tradičních. Problematika v této práci pouze nastíněná si v každém případě zasluhuje další extenzivní zkoumání. Powered by TCPDF...
|
|
|
Projekce presupozic v češtině
Veselý, Vojtěch ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Hajičová, Eva (oponent) ; Bílková, Jana (oponent)
Projekce presupozic v češtině Presupozici chápu současně jako implikaci a soubor požadavků, které věta klade na (pasivní) kontext, tj. na soubor realizovaných propozic a logicko-sémantických vztahů mezi nimi sdílený účastníky komunikace. Obsahem presupozice je informace, kterou mluvčí ztvárňuje jako předem danou, komunikantům známou. Presupozice je významově užší pojem než implikace: implikovaný je každý význam vyjádřený nepřímo, avšak ne každá implikace má povahu presupozice. Kontextově zapojené složky vyjadřují propozici, která je zahrnuta v aktivním kontextu, tj. v množině propozic, na něž jsou účastníci komunikace aktivně zaměřeni. Kontextová zapojenost je jedním ze spouštěčů presupozic: informace zahrnutá v aktivním kontextu je nutnou součástí kontextu pasivního (obráceně to pochopitelně neplatí). Aby primární (přímo vyjádřená) propozice věty mohla inkrementovat kontext sdílený účastníky komunikace, musejí být splněny všechny větné presupozice, které jsou v primární propozici sémanticky zahrnuty. Presupozice je splněna jedině tehdy, je-li propozice p, která je obsahem presupozice, součástí (pasivního) kontextu. Pokud kontext nezahrnuje p ani propozici, která je s p v rozporu, např. ňp (negaci p), lze jej akomodovat, tj. propozici p k němu přičlenit. Zahrnuje-li kontext propozici, která je s p...
|
|
|
Konstruktivismus ve vyučování českého jazyka na střední škole
Štěpáník, Stanislav ; Šmejkalová, Martina (vedoucí práce)
Práce zkoumá možnosti a limity implementace konstruktivistických prvků do vyučování českého jazyka. Zatímco v didaktice matematiky a přírodovědných předmětů je perspektiva konstruktivismu dynamicky rozvíjena, v lingvodidaktice je doposud oblastí neprobádanou. Na vybrané části syntaktického učiva (vztahy v souřadném souvětí) byla v reálném terénu dvou tříd střední školy experimentálně ověřována efektivita vymodelovaného konstruktivistického vyučovacího postupu v kontrastu s postupem tradičním, v našich školách obvyklým. Jelikož konstruktivistické vyučování navazuje na předchozí znalosti žáků, byly před realizací samotného experimentu na jednom vybraném subjektu zkoumány žákovské představy ve vytipované partii učiva; ty byly následně zohledněny při designování postupů v experimentální třídě. Je nezbytně nutné, aby ve vyučování českého jazyka byly využívány jazykové prekoncepty žáků, jejich přirozená jazyková kompetence a aby vyučování mělo na jazykové jevy sémanticko-funkční, resp. komunikační pohled. Výsledky výzkumu naznačují, že konstruktivistické prvky lze ve vyučování češtiny s úspěchem využít a jejich efektivita může být v některých ohledech vyšší, než je tomu u postupů tradičních. Problematika v této práci pouze nastíněná si v každém případě zasluhuje další extenzivní zkoumání. Powered by TCPDF...
|
|
|
Syntaktická analýza barokního textu
KLIMEŠOVÁ, Markéta
Tématem diplomové práce je syntaktická analýza souboru kázání Vejtažní naučení (1740) Antonína Koniáše. Cílem práce je výzkum gramatických a lexikálních prostředků užívaných v tomto textu při vyjadřovaní souřadných vztahů. Práce je členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části podáváme informace o životě a díle Antonína Koniáše, dále charakterizujeme základní syntaktické jevy týkající se souvětí a vymezujeme barokní souvětí souřadné. V praktické části se zabýváme jednotlivými souřadnými poměry, sledujeme zejména výskyt spojovacích prostředků v těchto vztazích. Následně v závěru shrnujeme výsledky práce, hodnotíme zjištěné spojovací prostředky a porovnáváme je s prostředky současné češtiny.
|
host ::
RSS.